Eptingen

  • Skoro měsíc ladíme odjezd do Švýcarska. Vlastně jsme tam chtěli odjet už o dost dřív, ale operovaný kotník ještě dost zlobil, tak jsem radši dávala přednost rekonvalescenci a rehabilitacím. Proto jsem také ještě i v listopadu musela trénovala namísto maček jen v teniskách. Alespoň jedno pozitivum - nemusí se brousit hroty.:)

Caption of the figure above.

Situace, kdy se každým dnem už tři týdny snažíme odjet, mi přijde docela komická. Nejdřív jsem nemocná já, pak je moc práce a pak zas nemoc.
Wolframu Liebichovi, „správci místní oblasti“, s kterým jsme se už dříve domluvili, že přijedeme, pro jistotu znovu píšeme, že dorazíme, až když přejíždíme hranice na Rozvadově.
Po noci probdělé v autě, nás v Eptingenu uvítá nejen zima a závěje sněhu, ale i místňáci se slovy, že je paráda, že jsme konečně dorazili. Už třikrát předtím Wolfram avizoval, že přijdeme.
Caption of the figure above.
Obloha je sice celkem jasná, ale jediná vidina, která mě v té zimě hřeje je, že parkoviště se nachází kousek od skal, a tak se když je nejhůř, můžu na chvíli ohřát v autě. Po letošních omrzlých prstech to snad tak zbabělý nápad není. Prsty jsou teď hodně citlivé i na menší chlad, tak na ně musím dávat pozor.
Krkolomně se protáhnu ještě v autě, a poklusem běžím pod stěnu abych se zahřála, nadýchám si do bot, na kterých jsou namontované mačky a vrhám se rovnou do cesty, která patří k  nejtěžším v této oblasti – do Spidermana. Klasifikace M13 ji řadí do výstupů, které jen tak běžně nelezou ani kluci.J Charakter této linie mi vyhovuje. Je skoro celá v převisu, tak nemusím zatěžovat kotník našlapováním v kolmým.
Caption of the figure above.
Caption of the figure above.
Caption of the figure above.
Chyty jsou téměř všechny povinné a není tedy mnoho možností, jak jinak tuhle cestu lézt. Bohužel pro mě jsou tu dost dlouhé přešahy a musím dělat psí kusy, abych se dostala od chytu k chytu. Dalším nepříjemným překvapením je, že stabilní expresky jsou zateklé ledem a tak se stává mým nejtěžších úkolem je cvaknout. Nedaří se mi je otevřít, ani když sedím v jednom cepínu a druhým do nich bouchám, aby povolily. Než se tímhle stylem pomalu doklopýtám nahoru, jsem na kost zmrzlá a volím jako nejlepší řešení útěk do auta na teplou polívku.
Caption of the figure above.
Caption of the figure above.
Caption of the figure above.
Za hodinku se vracím a z dálky vidím spuštěné lano z části „mojí cesty“, všichni pod skálou se hlasitě smějou a máchají rukama nahoru a o něčem živě diskutujou. Důvodem veselí je bohužel upadlý nýt v první třetině cesty. Ten se podařilo „vyndat“ jednomu lezci, který cestu zkoušel po mně. Nechce se mi vymýšlet už jinou cestu a zítra zas znovu jak ledoborec prorážet zateklé a zamrzlé expresky nanovo, tak seberu odvahu a jdu Spidermana zkusit i tak.
Caption of the figure above.
Caption of the figure above.
V duchu myslím, že to v tom místě nejspíše vzdám. Nalézám do stěny a kluci mě ohromně povzbuzují. Hecnu se a přelézám místo bez jištění. Strachem ani nedýchám, ale jak cvaknu další jištění, oddechnu si a říkám si, že už by to byla strašná škoda „pustit“. Po tomhle morálovém místě přichází vytrvalostní úsek, který mi tolik problémy nedělá. Ten je asi v polovině cesty vystřídán nejtěžší pasáží, skládající se ze sakra dlouhých přešahů na které mi sotva stačí rozpětí rukou. Jdu nadoraz a vím, že jestli to nedám teď, tak se mi to už dnes nepovede. Závěr cesty je opět vytrvalostnějšího charakteru. Zapojím poslední síly, soustředím se a snažím se ovládnout přicházející nervozitu, abych to nepokazila a úspěšně se probojuju až na konec. J
Caption of the figure above.
Caption of the figure above.
Caption of the figure above.
Caption of the figure above.
text: Lucie Hrozová, foto: Libor Hroza st.
Viac obrázkov nájdete v galérií Eptingen - Spiderman, M13. Článok vyšiel aj na českom webe horyinfo.cz.

Komentáre (1)

Eptingen

19.12.2012 22:27:36
Anonym - edo

Šikovná to devčica!

Nový komentár

Ochrana proti spamu
devät -osem = Prosím, počkajte. Overujeme, že ste to vy ...